Jaké je naše flyballové synonymum pro slovo smůla? Turnaj sladkych nadějí (22.6.2008)
očima Evy s Jimem
- začalo to už před turnajem, když jsme se dozvěděli, že s námi nemůže jet naše morální podpora Petra s Agátkou. Klárka vyhlásila stav nouze, protože bylo nutné předělat její pečlivě zorganizovaný vozový park a zasedací pořádek.
- v 7 h ráno v Letňanech se dozvídám, že Klárce není moc dobře (pozn. nakonec z toho byla diagnóza angína). Až se uzdraví, tak jí přetrhnu, že mi to nedala vědět v sobotu před turnajem. Tohle byla neskutečná obětavost, protože v tom vedru toho měli všichni dost, natož k tomu ještě válčit s horečkou, bolavým krkem a viry.
- na cestě do Prahy museli Verča s Jirkou měnit pneumatiku na autě. Protože vezli všechny naše stany, kompletní bufet a vodní lázeň pro psy, čekala je po ránu úžasná rozcvička.
- na flyballovém boxu se nám odlepil kousek gumy. Díky prozíravosti kutila Jirky jsme měli s sebou i lepidlo a stihli jsme box včas zprovoznit.
- nevyhnul se nám ani karambol. Když jsem viděla ten Dinův tlamopád a následné pajdání, pořádně mi zatrnulo. Pan doktor Dinovi pacičku pofoukal a řekl, že jí má jenom naraženou. Naštěstí se Dino rychle oklepal a zanedlouho v turnaji pokračoval.
- došlo i na teritoriální vyjednávání - pomocník Honza si bude určitě pamatovat, že mezi psí zuby se prsty nestrkají
- počasí se zřejmě rozhodlo vyrobit teplotní rekord. Dopoledne parno a bez mráčku, odpoledne parno a sem tam mrak. Bylo takové horko, že si se mnou nikdo ani nechtěl zahrát „na četníky a zloděje“, prý i házení kostkou a posunování figurek je vyčerpávající. Naši psi měli na osvěžení svůj vlastní, soukromý, luxusní bazén. Jenže jedině Dandy ho náležitě ocenil a okamžitě se do vody naložil, začal nadšeně hrabat a cákat a ještě vyžadoval Verčinu aktivní spolupráci. Taky tam nechtěl nikoho jiného pustit a jen velmi neochotně bazén opouštěl. Né že by se tam snad ostatní psi hrnuli, to spíš naopak, ale jejich odpor byl marný a my z nich s úspěchem vyráběli vodní krysy. Jak to u nás dopadne, když se někdo jenom zmíní o zmrzlině? Najde se nějaká dobrá duše, která dobrovolně usedne do rozpáleného auta a kalorickou bombu přinese až pod nos. Tentokrát to byly Jana s Bárou, které si připsaly na svoje konto zásluhy za hrdinnou cestu do Tesca. Ti, kdož si objednali ledovou tříšť, jí obdrželi i s plastovou pidilžičkou a nemuseli řešit problém zmrzlinářů, jak zdlábnout ice cream z litrové vaničky bez lžičky. Tínuška nás hromadně pobavila se svojí etudou: „Kam se mi zatoulal balonek“, která se nedá popsat jinak, než slovy Tíny: „Tak už mě konečně pusť … hop jedna překážka … hop druhá … hop třetí, auvajs, teď jsem se praštila … ještě jednou hop a teď vzít balonek, dobrý, držím ho, hop zpátky … fuj, to vedro … tady bacha, ať se znova nemajznu … jejda, balonek mi vypadl, honem kde je?… no kde je?… fakticky tu není! … musím najít balonek!! … támhle vidím balonek na boxu, jdu tam … držím ho … fuj, blééé – to je velkej tenisák, copak jsem bordera!!! … páníčku nabij mi můj malinkej balonek … no konečně … hop a hop a hop a hop … jasně, že jsem úžasná, naval dobrotu a pořádně drbej …“ Hanýskové se povedl jeden věštecký tip. Snažila se nám před během s jedním družstvem naordinovat zvýšenou dávku optimismu, že minimálně v jednom běhu je určitě porazíme. A fakt, že jo. Takže když večír Hanýsková prohlásila, že dnešním dnem jsme si vybrali veškerou možnou smůlu, tak já jí budu věřit. Zdeněk měl u sebe foťák a díky tomu máme fotky našich psů v akci. Pochopitelně, že od teď už od něj očekáváme fotoreportáž z každého turnaje, protože Hanďulová má taky zásobování doživotně ;-). A naše výsledky? Družstvo i dvojice 5. – 7. místo. Po tom všem, co se během celého dne semlelo, si všichni zaslouží velikou pochvalu. Dino za to, že běhal i přes ošklivou ranní kolizi s překážkami. Dandy obzvlášť za to, jak se zapojil do již probíhajícího běhu v dopoledním ST (a chytil míček, i když mu Jirka nabil na opačnou stranu). Rafík s Klárkou především za výdrž. Tínuška za svoji etudu, kterou se ještě teď bavíme. Jim a Hanička za spolehlivost. Nabíječ Jirka za vytrvalé povzbuzování (v pondělí prý úspěšně zvládl konkurs na dabování Rákosníčka). Naši benjamínci - nabíječka Jana, Zdeněk se startovním psem borderákem Dýnem a Bára s jackem Daníkem zvládli svůj flyballový křest výborně a podali opravdu profesionální výkon. Pomocníkům děkujeme, že se s námi vydali na tuhle dobrodružnou cestu a za jejich pomoc.
- v 7 h ráno v Letňanech se dozvídám, že Klárce není moc dobře (pozn. nakonec z toho byla diagnóza angína). Až se uzdraví, tak jí přetrhnu, že mi to nedala vědět v sobotu před turnajem. Tohle byla neskutečná obětavost, protože v tom vedru toho měli všichni dost, natož k tomu ještě válčit s horečkou, bolavým krkem a viry.
- na cestě do Prahy museli Verča s Jirkou měnit pneumatiku na autě. Protože vezli všechny naše stany, kompletní bufet a vodní lázeň pro psy, čekala je po ránu úžasná rozcvička.
- na flyballovém boxu se nám odlepil kousek gumy. Díky prozíravosti kutila Jirky jsme měli s sebou i lepidlo a stihli jsme box včas zprovoznit.
- nevyhnul se nám ani karambol. Když jsem viděla ten Dinův tlamopád a následné pajdání, pořádně mi zatrnulo. Pan doktor Dinovi pacičku pofoukal a řekl, že jí má jenom naraženou. Naštěstí se Dino rychle oklepal a zanedlouho v turnaji pokračoval.
- došlo i na teritoriální vyjednávání - pomocník Honza si bude určitě pamatovat, že mezi psí zuby se prsty nestrkají
- počasí se zřejmě rozhodlo vyrobit teplotní rekord. Dopoledne parno a bez mráčku, odpoledne parno a sem tam mrak. Bylo takové horko, že si se mnou nikdo ani nechtěl zahrát „na četníky a zloděje“, prý i házení kostkou a posunování figurek je vyčerpávající. Naši psi měli na osvěžení svůj vlastní, soukromý, luxusní bazén. Jenže jedině Dandy ho náležitě ocenil a okamžitě se do vody naložil, začal nadšeně hrabat a cákat a ještě vyžadoval Verčinu aktivní spolupráci. Taky tam nechtěl nikoho jiného pustit a jen velmi neochotně bazén opouštěl. Né že by se tam snad ostatní psi hrnuli, to spíš naopak, ale jejich odpor byl marný a my z nich s úspěchem vyráběli vodní krysy. Jak to u nás dopadne, když se někdo jenom zmíní o zmrzlině? Najde se nějaká dobrá duše, která dobrovolně usedne do rozpáleného auta a kalorickou bombu přinese až pod nos. Tentokrát to byly Jana s Bárou, které si připsaly na svoje konto zásluhy za hrdinnou cestu do Tesca. Ti, kdož si objednali ledovou tříšť, jí obdrželi i s plastovou pidilžičkou a nemuseli řešit problém zmrzlinářů, jak zdlábnout ice cream z litrové vaničky bez lžičky. Tínuška nás hromadně pobavila se svojí etudou: „Kam se mi zatoulal balonek“, která se nedá popsat jinak, než slovy Tíny: „Tak už mě konečně pusť … hop jedna překážka … hop druhá … hop třetí, auvajs, teď jsem se praštila … ještě jednou hop a teď vzít balonek, dobrý, držím ho, hop zpátky … fuj, to vedro … tady bacha, ať se znova nemajznu … jejda, balonek mi vypadl, honem kde je?… no kde je?… fakticky tu není! … musím najít balonek!! … támhle vidím balonek na boxu, jdu tam … držím ho … fuj, blééé – to je velkej tenisák, copak jsem bordera!!! … páníčku nabij mi můj malinkej balonek … no konečně … hop a hop a hop a hop … jasně, že jsem úžasná, naval dobrotu a pořádně drbej …“ Hanýskové se povedl jeden věštecký tip. Snažila se nám před během s jedním družstvem naordinovat zvýšenou dávku optimismu, že minimálně v jednom běhu je určitě porazíme. A fakt, že jo. Takže když večír Hanýsková prohlásila, že dnešním dnem jsme si vybrali veškerou možnou smůlu, tak já jí budu věřit. Zdeněk měl u sebe foťák a díky tomu máme fotky našich psů v akci. Pochopitelně, že od teď už od něj očekáváme fotoreportáž z každého turnaje, protože Hanďulová má taky zásobování doživotně ;-). A naše výsledky? Družstvo i dvojice 5. – 7. místo. Po tom všem, co se během celého dne semlelo, si všichni zaslouží velikou pochvalu. Dino za to, že běhal i přes ošklivou ranní kolizi s překážkami. Dandy obzvlášť za to, jak se zapojil do již probíhajícího běhu v dopoledním ST (a chytil míček, i když mu Jirka nabil na opačnou stranu). Rafík s Klárkou především za výdrž. Tínuška za svoji etudu, kterou se ještě teď bavíme. Jim a Hanička za spolehlivost. Nabíječ Jirka za vytrvalé povzbuzování (v pondělí prý úspěšně zvládl konkurs na dabování Rákosníčka). Naši benjamínci - nabíječka Jana, Zdeněk se startovním psem borderákem Dýnem a Bára s jackem Daníkem zvládli svůj flyballový křest výborně a podali opravdu profesionální výkon. Pomocníkům děkujeme, že se s námi vydali na tuhle dobrodružnou cestu a za jejich pomoc.